My lidé jsme sociální tvorové. K tomu, abychom byli i po psychické stránce spokojeni, potřebujeme mimo jiné také kontakty https://www.goodjump.cz/kontakty s ostatními lidmi. To platí nejen pro extroverty, kteří se v sociálním kontaktu přímo vyžívají, ale i pro introverty, kteří preferují samotu. I oni potřebují styk s jinými lidmi, jakkoliv se může zdát, že méně častý než ostatní.
Proč je to pro nás ale tak důležité? Proč nemůžeme přežít za plného duševního zdraví bez toho, že bychom byli v pravidelném a častém styku s ostatními příslušníky našeho druhu? Může za to vývoj, kterým jsme si kdysi prošli. Právě on v nás vybudoval tyto instinkty a potřeby.
Odpověď musíme hledat v dávné minulosti, kdy jsme byli přinuceni klimatickými změnami a s nimi souvisejícím odlesněním afrických savan změnit svůj životní styl životu na rozlehlých planinách. Jelikož jsme nebyli ve srovnání s ostatními zvířaty nijak rychlí či silní a ani jsme neměli tak mohutné zuby a drápy jako predátoři, byli jsme vůči nim prakticky bezbranní.
A právě to, že jsme žili v tlupách, nám umožnilo přežít. Zatímco jeden člověk totiž například šavlozubého tygra zahnat nedokázal, celá tlupa si s ním již poradit dokázala, zvláště potom, co jsme ovládli výrobu prvních primitivních nástrojů.
Ve vícečlenných tlupách bylo navíc možné stavět hlídky, což zmenšovalo šanci přepadení ze zálohy, ať už nějakou šelmou nebo nepřátelským kmenem. To samozřejmě drasticky zvýšilo šance na přežití v těchto těžkých dobách.
A tento instinkt, který nám říká, že být sám znamená vystavovat se nebezpečí, a že skutečnou ochranu můžeme hledat jen mezi ostatními lidmi, se stal tak důležitým, že v nás přetrval až dodnes. To, proč lidé špatně snáší dlouhodobou samotu, není kvůli tomu, že by postrádali lidskou řeč nebo tělesný kontakt. Je to kvůli tomu, že se cítíme nechráněni a v nebezpečí. A čím déle jsme sami, tím více tento pocit narůstá. Proto chápejme děti, které se bojí samoty. Koneckonců se v nich jen ozývají staré instinkty. A právě ty nám umožnily přežít.
